Německo: psi, pravidla, daň a cestování

Neexistuje jediný celostátní registr psů. Majitelé registrují psa u své obce kvůli dani ze psa. Některé spolkové země také vyžadují zápis do registru psů. V Berlíně například musí být každý pes zapsán v centrálním Hunderegister a od 1. ledna 2024 se tento zápis zároveň počítá jako registrace pro daň ze psa.[7]

Pro psy neexistuje celostátní povinnost. Některé spolkové země vyžadují čip pro všechny psy, například Berlín, kde je pes bez čipu správním deliktem.[7]

Daň ze psa (Hundesteuer) je místní daň. Každá obec si stanovuje vlastní sazbu, s vyššími sazbami za druhé psy a uvedená plemena. V průzkumu Bund der Steuerzahler z roku 2026 v Dolním Sasku a Brémách stál první pes 15 až 158 EUR ročně, v průměru 52 EUR. Berlín účtuje za prvního psa 120 EUR.[8]

typický 52 EUR ročně (15–158 EUR)

Žádná celostátní licence pro psy neexistuje. Několik spolkových zemí (Länder) vyžaduje zkoušku způsobilosti pro uvedené nebo velké psy. Dolní Sasko vyžaduje u nových majitelů zkoušku z chovu psa a Brémy vyžadují teoretickou i praktickou zkoušku od každého, kdo si pořídí psa od 1. července 2026.[9]

Pojištění odpovědnosti pro všechny psy se vyžaduje v Berlíně, Brémách, Hamburku, Dolním Sasku, Sasku-Anhaltsku, Šlesvicku-Holštýnsku a Durynsku a pro uvedené, velké nebo nebezpečné psy ve většině ostatních spolkových zemí (Länder). Bavorsko a Meklenbursko-Přední Pomořansko nemají podle tohoto zdroje obecnou zákonnou povinnost.[10]

Pravidla pro vodítko stanovují spolkové země a obce. V Berlíně musí být psi na vodítku v celém veřejném prostoru kromě vyznačených výběhů pro psy a ve veřejné dopravě. Neexistuje všeobecné pravidlo o košíku, které by nebylo vázáno na plemeno nebo nebezpečné psy.[7]

Uvazování psa je zakázáno. Jedinou výjimkou je přítomnost psovoda během činnosti, na kterou je pes cvičen, s poutem dlouhým nejméně tři metry.[11]

Psům se musí poskytnout dostatek pohybu mimo kotec, přizpůsobeného plemeni, věku a zdraví.[12]

Odstraňování částí těla psa, například kupírování uší nebo ocasu, je zakázáno. Výjimkou jsou lékařská indikace veterináře, určití lovečtí psi a sterilizace.[13]

V lesích a volné krajině Dolního Saska musí být psi od 1. dubna do 15. července na vodítku kvůli ochraně hnízdících a mladých volně žijících zvířat. Jiné spolkové země mají podobná období s odlišnými daty.[14]

Nové nařízení EU o welfare a dohledatelnosti psů a koček bude časem vyžadovat, aby byl každý pes načipován a zapsán v národní databázi. Soukromí chovatelé psů dostanou dlouhé přechodné období.[15]

Zvířata potřebují pas zvířete EU, mikročip a platné očkování proti vzteklině (podané od 12 týdnů věku). Zvíře musí být k cestování staré alespoň 15 týdnů a platí maximum pěti zvířat na osobu.[16]

Zvířata musí mít mikročip, očkování proti vzteklině podané ve věku 12 týdnů nebo více a platné od 21. dne po základním očkování a zdravotní osvědčení zvířete (nebo pas pro zvířata v zájmovém chovu, pokud přicházejí z uvedené země). Zvířata z neuvedených zemí musí vstoupit přes určené cestovní místo vstupu. Nejvýše pět zvířat na cestu.[17]

Vyžaduje se jen u zvířat přijíždějících ze zemí mimo EU, které nejsou na seznamu EU. Krev se odebírá nejdříve 30 dní po první vakcinaci proti vzteklině a nejméně 90 dní před vystavením osvědčení, s výsledkem 0,5 IU/ml nebo vyšším z určené laboratoře. Zvířata ze zemí na seznamu ho nepotřebují.[17]

Německo nevyžaduje ošetření proti tasemnicím při vstupu. Ošetření se vyžaduje jen u psů vstupujících do Finska, Irska, Malty, Severního Irska nebo Norska.[18]

Žádná karanténa pro zvířata, která splňují pravidla. Zvíře, které je nesplňuje, může být vráceno na náklady majitele nebo umístěno do úřední karantény.[16]